2019 Novinky

 

Středeční pohár Teplice

18.9. Luboš

Třetí závod středečního poháru se jel v Teplicích. Čada a jeho tým namotal super trať kde byla těžká stoupání, točivé traily i extrémě technické místa. To mně vyhovovalo a tak jsem bojoval s Koblasou o 4 místo, což pro mne bylo překvapení, protože Koblasa mi na Pálence dal tři a půl minuty. V závodě jsem velice intenzivně využil teleskopickou sedlovku a výhodou bylo i mé celoodpružené kolo. Koblasu jsem nakonec nepředjel a dojel v kat 50+ na 5 místě. 300 m před cílem jsem procvakl přední kolo o ležící betonový sloupek, no defekt byl naštěstí pomalý. Hanka ten okamžikvyfotila, viz poslední obrázek.

 

 

 

 

Brněnský masakr

14.9.Ondra

Novým závodem v mém závodním kalendáři se letos stal již sedmý ročník závodu,jehož název mluví za vše. Pravda,v okolí Brna jsme se nemuseli potýkat s žádnými velehorami,ale kopců nám na 62 kilometrů dlouhém okruhu stála v cestě spousta a tak nastoupaných více jak 2000 metrů nepřekvapí. Přesně v sedm ráno vyběhlo 127 závodníků na tuto delší distanci (k dispozici byla i poloviční verze). Při prvním těžkém stoupání na Babí lom,kde čekala i extra náročná trailová pasáž,se nám začal vzdalovat budoucí vítěz Jirka Petr ze Salomon/Sunuto. Spolu s Ondrou Pavelkou jsme se snažili minimalizovat ztrátu,která v polovině závodu narostla na  necelých pět minut. Ve stoupání nad Adamovem k Alexandrově rozhledně jsem se už Ondrovi začal vzdalovat a naopak v dlouhém stoupání od Myší díry jsem se trochu přiblížil k Jirkovi. Toto nekonečné stoupání mi ale sebralo značnou část zbývající energie a do cíle to bylo více méně trápení. Druhé místo jsem ale, s časem 5:02:31,udržel. Ztráta deset minut nakonec nebyla tak děsivá. Třetí doběhl nakonec o čtrnáct minut později Zdeněk Hruška,který odsunul Ondru Pavelku na místo čtvrté.

 
 
 
 

Memoriál O. Máchy Josefov

19.9. Luboš

Letos byl můj oblíbený XC závod zároveň Krajský přebor, ovšem jen pro držitele UCI licence. Trať byla zbytečně složitě namotána což vedlo k některým zmatkům ale na druhou stranu na trati nebylo jediné odpočinkové místo. Startoval jsem v první vlně a 3 okruhy daly celkem15 km. V kategorii nad 60 let jsem byl na startu jediný, moji vrstevníci už moc nemusí podobné technické tratě. Jelo se mi dobře a pěkně jsem si zazávodil s mladší kategorií nad 50 let, kde bych byl na 4 místě. 

Středeční pohár XC Pálenka

11.9. Luboš

Po delší době jsem si zkusil středeční pohár v Pálence. Trať 5 km byla namotaná tak, že se projelo řadou technických singltreků a zároveň měla značné převýšení. Startoval jsem v kategorii nad 50 let a jela se pouze 2 kola. Po startu se jel doraz, protože následoval technický sjezd a kořenitý výjezd kde se nedalo předjíždět. To se mi povedlo a najížděl jsem v čelní skupince, jenže potom jsem zase ztratil ve výjezdu kde to přede mnou popadalo. Celý závod jsem jsem jel těsně před Fulkou a v cíli jsem mu dal jen 5 vteřin. V naší kategorii vyhrál Čada, Toman druhý a Krejsar třetí. Já jsem dojel na 5 místě. O náročnosti tratě svědčí to, že necelých 10 km jsem jel za 39:52.

 

 

Rallye SUDETY 2019                 

07.09.2019 Vláďa, Tomáš 

Opět po roce domorodí borci našeho spolku nastoupili na start legendárních Sudet. Letošní jubilejní 25. ročník byl okořeněn nočním a posléze i denním deštěm, který z trasy závodu udělal dokonalou klouzačku a o pády nebylo nouze. Směs písku, bláta  a jiných nečistot udělali z kola dokonalou hnědou kouli a hybnost kola se s blížícím cílem jen zhoršovala. Tiše jsem doufal, aby brzdové destičky vydržely až do cíle. Ráno v 8.00 hodin byla odstartována dlouhá trasa na 113 km. Tomáš hájil barvy na kratší 60 km trati a měl start v 9.00 hodin. Už ráno jsem přemýšlel, kam v tomto počasí a terénu dojedu. Byl jsem rozhodnut, že průjezd Božanovem rozhodne, zda závod vzdám, nebo se ho pokusím  dokončit. V Božanově jsem se cítil vcelku dobře, tak jsem jel dál. Pořadatelé vytvořili několik nových záludností a závod „vylepšili“ o řadu nových technických úseků. Přes drobné technické potíže jsem se prokousával trasou závodu dále. Křeče byly jen občasnou záležitostí a na občerstvovačkách bylo všeho dostatek, především pak skvělé dobré nálady. Do cíle jsem dojel za 8 hodin a 20 minut na 144 místě. Sice jsem na vítěze měl ztrátu více jak 3 hodiny, ale uznání a čest si zaslouží všichni, kterým se do cíle povedlo dojet. Tomáš i přes  defekt, který ho potkal, se také s tratí popral a v cíli byl za 3 a půl hodiny na 42 místě. Nezbývá, než se těšit na suché a rychlé Sudety roku 2020!?

Silniční běh Meziměstím

8.9.Ondra

V neděli jsem si po delší době vyzkoušel závod na silnici. Nenašel jsem si žádnou výmluvu proč ne a tak jsem stál o pů jedenácté spolu s dalšími 76 běžci na startu domácí Meziměstské desítky. Naštěstí  pro mne se po startovním výstřelu vyrazilo celkem rozumným tempem. Na začátku Vernéřovic z naší vedoucí skupinky utekl Kamil Krunka a bylo jasné,že si běží pro vítězství. U kostela odpadl další z favoritů Piotr Holly. Po obrátce se pokusil nastoupit další z poláků  Lukasz Kondratowicz a jeho krátký nástup odnesl Víťa Šolc. Zbyli jsme tři na zbylá dvě místa na bedně. Ujal jsem se tempa,poněvadž jsem nechtěl dopustit návrat Piotra ani Víti do naší skupiny. Ale dopadlo to jak jsem čekal,kousek před cílem nastoupil nejprve Lukasz,který si doběhl pro stříbro. Po něm vyrazil Jindra Král a uzmul bronz. Na mne zbyly brambory a druhé místo v mužích 35-44. Ale s průběhem závodu i s dosaženým časem 33 minut 42 vteřin jsem více než spokojen.

 
 

Běh Broumovskými stěnami

1.9.Ondra

V neděli došlo  po roce na mnou milované a zároveň nenáviděné Broumovky. Opět jsem do nich nastupoval s optimizmem a opět jsem je po pár kilometrech proklínal.  Horko,tradičně extrémně náročný terén a konkurence stodvaceti běžců. Snažil jsem se držet čela,ale brzy jsem poznal,že dnes to nepůjde a pomalu jsem se začal propadat zpět. Přistihl jsem se i při myšlence vzdát,ale naštěstí na této trati není prakticky kde. V posledním kopci jsem nakonec ještě jednoho soupeře předběhl,ale stačilo to pouze na deváté místo. Malou náplastí bylo vítězství v kategorii čtyřicátníků.

 

 

Běh Javořími Horami

10.8.Ondra

Po dlouhé době jsem vynechal festival Brutal Assault a tak jsem si mohl teprve podruhé vyzkoušet takřka domácí Běh Javořími Horami. Na Janovičkách,kam byl umístěn start i cíl se sešla většina lokální běžecké scény. 17 kilometrů dlouhá trať v podstatě kopíruje hraniční čáru, jen několikrát seběhne bokem na zajímavé traily. Tam a zpět s obrátkou na Ruprechtickém Špičáku. Prakticky od startu jsme se ujali tempa společně s Víťou Šolcem,ze třetího místa nás s lehkým odstupem sledoval Honza Dostál. Víťa byl rychlejší v technice a směrem dolů,ve stoupáních jsem se k němu vracel. Do cíle to bylo bohužel s kopce,ale se druhým místem jsem spokojen. Honza udržel bronz.

 

 

 
 

Podkrkonošský maraton Lázně Bělohrad

10.8. Luboš

Startoval jsem na kratší distanci na 50 km, kde se sešlo 485 závodníků. Profilem je to rychlý závod, kde je rozhodující naskočit v úvodní části do rychlého vláčku. To se mi povedlo a po pěti km jsem zjistil, že jedu ve skupině s Vosikou z mé kategorie, toho jsem ještě nikdy neporazil. Jelo se hodně ostře a Vosika se mírně vzdálil. Jenže v rychlém kamenitém sjezdu jsem to zase docvakl a ve výjezdech jsem se cítil dobře a nakonec jsem dojel v čase 2:07:28 na 44 místě absolutně první v kat. nad 60 let. Vosika dojel s minutovou ztrátou, třetí byl Jirka Šlégr a teprve čtvrtý Jirka Voňka.

Krkonošská 50

3.8.Ondra

I letos jsem po čtrnácti dnech od Ultra Sowy do programu zařadil ultramaraton ve Špindlu. Trať byla oproti loňsku trochu ulehčena. Nemuselo se až na Medvědín po sjezdovce a odpadl jeden kratší kopec před cílem, ale o to rychleji se muselo běžet. Na start padesátky se postavilo 175 běžců. Start byl bohužel dohromady s běžci startujícími do půlmaratonu. Takže rychlý a nepřehledný koho si hlídat. S ubývajícími kilometry pole ale řídlo a bylo i jasnější, kdo míří na kterou trať. Celý závod jsem se držel na třetím místě na dohled za Zdeňkem Šilarem, ale asi pět kilometrů v závěrečném kopci jsem se dostal před něj na místo druhé v čase 4 hodiny 29 minut a 12 vteřin. Na vítězného Milana Janatu jsem ale ztratil skoro 11 minut.

Ultra Sowa

21.7.Ondra

V neděli jsem v polské Bielawie obhajoval loňské vítězství při druhém ročníku běžeckého závodu s názvem Ultra Sowa. 54 kilometrů nás na lehce pozměněné trati provedlo hlavním hřebenem Sovích hor, s výstupem na Kalenicu a hlavně dvojnásobným výběhem na Velkou Sovu. Celkem se během závodu nasbírá něco málo přes 2000 výškových metrů, ale o žádné vyložené stojky nejde, všechny kopce se dají běžet.I když na startu v devět ráno  to vypadalo opět na spalující den,během závodu se přes nás,naštěstí,několikrát přehnala dešťová přeháňka. Závod jsem ve svůj prospěch rozhodl prakticky od startu,kdy jsem si vytvořil slušný náskok a ten pomalu navyšoval. Ovšem běžet celou dobu o samotě nebylo vůbec lehké. Do cíle jsem doběhl v čase 4 hodiny 43 minut a 56 sekund. Na druhém místě se ztrátou necelých 14 minut doběhl Lukasz Wawrzyniak a třetí o dalších 12 minut později Robert Kozak.

 

         

1000 mílový Drak

Trans Germany 

Vášnivý cyklista   Vláďa  Grusman (z obce Šonov) svým prvním startem dne 7.7.2019 ve švýcarské Basileji absolvoval extrémní cyklistický non-stop ultra maraton Bike Trans Germany 2019  napříč  Německem.  Za  8 dní, 7 hodin a 13 minut ujel 1658 kilometrů s celkovým převýšením přes  24 km. Se svým parťákem Karlem Smékalem jsem dojel do cíle na ostrově Rügen  na nejsevernější bod Německa  Kap Arkona na děleném 27. místě  ze  109 startujících (do cíle dorazilo 63 závodníků).  Trasa závodu zpočátku vedla podél břehů řeky Rýn. Po 80 km přišly první německé kopečky a první výkonnostní šlapání. Zde už začalo docházet ke vzniku malých skupinek závodníků, které se v průběhu závodu doplňovaly nebo trhaly.  Postupem času a kilometrů jsme se dostali k hranicím s ČR, kdy jsme Čechy projeli skrz Ašský výběžek a podél česko-německé hranice jsme zdolávali pohoří Krušných hor. Velkým milníkem bylo překročení Labe a směřování trasy závodu do Šluknovského výběžku. Od tohoto místa následovala jízda podél polsko-německé hranice podél řeky Lužická Nisa a po 60 km nás trasa závodu vedla k předměstí Berlína. Pak už následoval přímý severní směr na ostrov Rügen ležící v Baltském moři.    

Organizátoři připravili řadu zapeklitých a náročných pasáží, kdy se kolo i s výbavou nosilo na ramenou, tlačilo úzkými skalnatými a bahenními  „kozími“ stezkami. Tyto pasáže byly vystřídány širokými štěrkovými lesními cestami, které byly posléze vystřídány asfaltem nebo panely (především v bývalém východním Německu).  Posledních 600 km bylo více méně rovinatých, jenže na písčitém povrchu.  Na písečných planinách, kde rostly jen vřesy a malé borovice, to vůbec nejelo a často byla rychlejší  pěší chůze. Písek mám rád, ale zde jsem ho proklínal. Brusná pasta, která se vytvořila z písku a oleje, mému kolu vůbec neprospívala a opotřebení pohyblivých částí kola bylo každým dnem znát.

Musím pochválit vstřícnost a ochotu spoluzávodníků a to několika národností  (Němci, Rakušané, Švýcaři, Češi, Slováci, Poláci, Belgičané, Angličané, Norové  atd.), kteří jevili zájem a ochotu v nouzi pomoci, ale také obyvatel německých obcí, kteří neodmítli pomoci a zcela dobrovolně bez úhrady poskytli pití a jídlo, případně technickou pomoc nebo přespání.

S Karlem jsme nocovali po turistických přístřešcích v lesích, pouze jednou nás milá a ochotná paní hostinská v české obci  Lobendava nechala přespat na sále místní hospůdky, kde jsme také potkali závodníka, který jel závod 1000 mil ze Slovenska do Čech a stejně jako mi, hledal přístřeší před řádící bouřkou. Poslední noc už byla venku pod borovicí v trávě.

Velmi mile mě překvapila sledovanost a podpora v průběhu závodu. Velké poděkování patří  všem, kteří mě sledovali a formou SMS podporovali a tím postrkovali  do cíle tohoto závodu. Na několik dní se závod Bike Trans Germany stal  tématem diskusí a sledovanosti.   

Závod mi dal nové životní zkušenosti, poznání nových přírodních, kulturních a člověkem vytvořených koutů a krás sousedního Německa (hrad Hohenzollern, trosky hradu Neideck, skalní útvary, uhelný důl Jänschwalde, tanková základna Gross Dőlln, velká města a velké množství jezer) a také osvěžení svých jazykových znalostí.

 

Běh na Hvězdu/DP Dobrošov-Nedvězí

13.,14.7.Ondra

V sobotu proběhl 33. ročník Běhu na Hvězdu. I když před závodem počasí nevypadalo úplně lákavě,nakonec byly ideální běžecké podmínky a já si mohl doběhnout pro páté místo celkově,třetí v kategorii. Vítězem se stal opět nechytatelný Dominik Sádlo.

V neděli jsem vyrazil na silničky do Dobrušky. Snažil jsem se držet s čelní skupinou,ale stoupání z Olešnice a následné drobné technické potíže mne odsoudili k dlouhé individuální časovce. Ke konci druhého kola mne naštěstí dojela menší skupinka,se kterou jsem se svezl až pod závěrečný výjezd na Nedvězí,ve kterém ale soupeři  prokázali  lepší formu. I tak,dobře strávená neděle.

 

 

Běh Týnišťskými pralesy

6.7. Katka

Běh Týnišťskými pralesy je závod s pohodovou atmosférou a s výtěžkem jdoucím na dobrou věc. To ale neznamená, že se běžci převážně nepřijeli zmáčknout a ukázat, co v nich je. Organizátoři nabízeli mimo rodinného běhu na 3km trasy 6, 10 a 21km. Já jsem se na 10km ještě nějak necítila, tak jsem zvolila 6km a dobře jsem udělala, protože na této trati jsem neměla konkurenci. Trasy jsou vedeny různě týnišťskými lesy, kdo zná, ví, jak tam je hezky. Cca do 3km jsem se držela těch prvních několika běžců, pak se postupně odpojovali na jiné trati a nakonec jsem sledovala jen oražové triko nějakého muže přede mnou a věděla jsem, že mám vyhráno. Bylo z toho 1.místo v ženách absolutně s časem 26:32. Půlmaraton zde musel být taky parádní, tak třeba příště, až natrénuju. Chválím zázemí, rychlost vyhlašování a celkově organizaci závodu. Je vidět, že za ním stojí spousta sice mladých, ale šikovných lidí.

Výsledky:http://https://www.bezime.cz/vysledky-tp-2019/?fbclid=IwAR3ZSYKr642RMioZTdS1Ze0zLAc7NYBZp_

oDnhhqzi6MVTYMdiYHJtmhamA

 

 

 

Lavaredo Ultra Trail

28.-29.6. Ondra

Dnešní report bude poněkud delší,ale nemůžu si pomoci,zážitků je spousta. O víkendu jsem se totiž zůčastnil v Cortině d’Ampezzo Lavaredo Ultra Trailu na nejdelší ,120 kilometrů dlouhé trati,která nabízela k překonání více než 5800 výškových metrů.Závodu,o kterém sice nemůžu říct,že bych o něm dlouho snil,protože moje ultratrailová kariéra je stále v plenkách a vím o něm v podstatě krátce,ale který patří k monumentům trailového běhání. Není proto divu,že na start nejdelší trati se v pátek, v jedenáct večer, postavilo 1800 běžců opravdu z celého světa. USA,Nový Zéland,Čína,Nepál,Brazílie...a já,hluboko ve startovním poli,přemýšlející,co tu vlastně dělám.Ale je tu start,neuvěřitelná tlačenice do úzké startovní brány chvíli trvá a přes celou hlavní třídu v Cortině se jen tak pochoduje. Pomalu se ale celý dav dává do běhu. Ovšem pouze pod první asfaltové stoupání,kde všichni v mém okolí loví trekové hole,přechází opět do chůze a vypadá to spíše jako lyžařské závody. Myslím,že na chůzi bude času ještě dost a tak se pomaličku,nechci to nějak přehnat,tuším,co mě ještě čeká,prokousávám kupředu. Dostáváme se do terénu,sklon přitvrzuje a tak do chůze přecházím raději také.Had čelovek se vine po svahu nad Cortinou a z některých míst vůbec netuším,která část je přede mnou a která za mnou.Je tu první zlom směr dolů a žádný odpočinek to nebude. Kořeny,kameny,vyschlá řečiště řek. Po dvou hodinách první občerstvovačka a míříme  opět vzhůru. Lesní cesty,traily,v noční tmě tuším nějakou  sjezdovku. Na Forcella Son Forca se poprvé dostáváme nad 2000 m.n.m. Přes Tre Croci opět dolů k další občerstvovací stanici a hned zase vzhůru. Had světel se pomalu trhá na menší skupinky a jednotlivce. Stoupání se láme,ale přechází do technického trailu lesem,na jehož konci se přede mnou objevuje pro mne známé místo Lago Misurina. To je dobré znamení,že Tre Cime,které chci stihnout s východem slunce, už je nedaleko.  No,nedaleko,více jak 700 výškových metrů.  Asi ve třetině stoupání toho má čelovka dost,ale náhradní baterie se mi nechce v batohu hledat (koneckoců netuším,zda jí nebudu potřebovat i následující noc) a jde to už i bez ní. Konečně jsem nahoře,Rifugio Auronzo,občerstvovačka,nádherné výhledy na okolní vrcholy. Obíháme vycházejícím slunce nasvícené vršky Tre Cime a technickým a nekonečně dlouhým seběhem míříme do Landra. Mírně stoupající asi desetikilometrová rovina,která se musí opravdu běžet a na které se nevyhneme prvnímu brodu dává zabrat. Největší občerstvovací stanice a zhruba polovina závodu. Všude polehávají,posedávají běžci,někteří zde mění výbavu z předem zaslaných balíčků, nebo se nechávají  masírovat. Dávám si polévku a vlastně vše,co vidím,ale zdržovat se moc nechci,každé rozhýbání bolí. Další výšlap do výšky 2000 na Forcella Lerosa nevypadá v profilu moc náročně,ale je tu menší krize. Držím se dvou Italů s rozumným tempem,ale postupně nás docházejí další borci. Více jak hodina a půl vzhůru. Rozbíhání mi na vrcholu trvá poněkud déle,ztrácím kontakt,lovím gel.  Další občerstvení v půlce seběhu,teď už do sebe cpu jen sladké-kola,ovoce,koláče,kompoty.  Cítím,že mi to pomohlo.Před začátkem stoupání monumentálním údolím přes Malga Travenanzes na Col dei Bos se cítím jako znovuzrozený. Stezky,kameny,brody,stále vzhůru,běžím. Užívám si to a poprvé přepínám z módu přežít na závodit,i když naprosto netuším,na jakém místě se pohybuji. Tou dobou do nás už ale slunce bije nemilosrdně,k občerstvení využíváme každý potok a řeku. Na Col dei Bos už ale není nic a tak beru zavděk i sněhem. Ale jsem nahoře. Zbývá něco přes 30 kilometrů. V profilu,kterému jsem před startem  raději věnoval jen letmý pohled,se mi tato pasáž jevila jen jako takové vlnění ve výšce nad 2000 metrů. Ovšem vlnění s rozptylem 500 metrů,v této výšce,s terénem jaký tam je a s teplotou hodně nad 30 se ukázalo jako masakr. Výšlap na Forcella Giau byl obvzláště krutý,jelikož jsem si myslel,že po Passo Giau už to bude jenom dolů. No,ještě tedy ne. Motáme se opět vzhůru. Ovšem výhledy,i když zvedat oči od technických stezek se moc nevyplácelo,byly dechberoucí. Ale nakonec už je to opravdu tady,poslední, dlouhý a prudký seběh kolem Lago di Federa,ještě jedna občerstvovačka a po lesní pasáži vbíhám na hlavní třídu v Cortině obsypanou  povzbuzujícími diváky. A jsem tam. Cíl! Čas 15 hodin 34 minut a 58 vteřin. O 29. místě celkově,na kterém jsem doběhl,jsem opravdu nesnil ani v nejodvážnějších myšlenkách. Hlavní ale je,že jsem si tenhle závod,tak jako celý pobyt v Cortině  d’Ampezzo, opravdu užil. Určitě nemůžu napsat jako po minulé stovce „už nikdy více“ ,ale naopak,už teď se těším na nějakou další.

 

Gratulujeme Ondro, jsi borec!!!!!!

Hanka +Luboš

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cyklomaraton Česká Třebová

30.6. Luboš

11. ročník Cyklomaratonu se jel na lehce modifikované trati, přibyly kopce a technické úseky. Celkem se na 47 km nastoupalo 1030m ale nejvíc ztížila závod teplota 37 stupňů. Účast na dlouhé nebyla velká 66 borců, zato kvalitní. Vyhrál Rauchfuss v čase 1:55:39, ženy Štěpánová 2:07:59. Já se dlouho nemohl rozjet a tak jsem se po slabším začátku dotáhl na skupinu kde byli tři z mé kategorie. První odpadl Voňka, potom já ale ke konci jsem se zpátky dotahoval na Moravce, který byl nakonec 3, chybělo mi 17 vteřin. dojel jsem tedy 4 v kat nad 60 a celkově 36 v čase 2:21:13

Výsledky:https://sport-base.cz/vysledky/2019/z-trebova-19?

 

 

23.6. Luboš, Hanka, Vláďa

V neděli jsme s Hankou vyrazili do Broumova do Otovic na cyklostezku, já na lyže a Hanka na inline. Potkali jsme Vláďu Draka, který se připravuje na prestižní závod přes Německo Bikepacking Trans Germany, který startuje 6.7. v Basileji a končí na ostrově Ruegen na Baltu. Závod měří 1600 km a celkem závodníci nastoupají    20 000 m!!!! Držíme ti Láďo palce a průběžně budeme informovat o průběhu závodu.

 

DP Olešnice

23.6.Ondra

I když se letos považuji už vlastně jenom za běžce, nezapomínám, že jsme hlavně cyklo team a „královskou etapu“ Dobrušského poháru jsem si ujít nenechal. Hned  na startu bylo jasné, že dnes nás kromě soupeřů a výškových metrů bude trápit hlavně silný vítr. Ale plynuly z toho i výhody a závod, jelikož se nikomu nechtělo úplně rozrážet, se rozjel celkem rozumným tempem. K hlavnímu dělení tudíž došlo až ve stoupání k Masaryčce. Podařilo se mi udržet celkem vpředu, ale v rychlém sjezdu s větrem v zádech jsem nebyl schopen svůj kompakt utočit a počkal jsem raději na další skupinu, která se pospolu udržela až pod Luisino údolí, kde jsme se potrhali i my a  po dvojičkách, trojičkách dorazili do cíle.

 

 

 

Triatlon Opočno

19.6. Luboš

Oblíbený triatlon Opočno jsem nemohl vynechat i když mám problém s běháním, typické potíže běžců-SI skloubení. Trať kola byla změněna kvůli rekonstrukci silnice v Záhornici. Kolo se jelo do Trnova a zpět a dvakrát. Absence běžeckého treninku byla znát ale uhájil jsem první místo v kat nad 60 let před Jirkou Šlégrem. Celkové výsledky dosud nejsou zveřejněny.

Odkaz na foto:https://photos.app.goo.gl/kbcEe4m2RE9GVKrU8

 

 

 

 

Žernovský bajk

15.6.  Jiří, Radek, Luboš

Rekordní teplota přez 30 stupňů ztížila průběh Žernovského bajku. Všichni tři jsme jeli dlouhou - 3 okruhy, kde startovalo 80 borců. Spolehlivý Jirka zajel exelentní závod a skončil 15 celkově a 5 v M49. Radek musel řešit uvolněnou zadní osu, potom ztratil bidon a přesto zajel výborně, celkově 22 a 8 v M49. Dramatická byla bitva v kat. M60, kde jsme se sešli já, Voňka, Šlégr, Slabý a mladý M60 Moravec ze Žamberku. Po startu se v prudkém sjezdu Voňka dostal do kolize, skončil v křoví a později vzdal. Moravec nám odjel a tak se bojovalo druhé až čtvrté místo. Poctivě jsme se střídali, občas někdo z nás nastoupil a první odpadl v druhém kole Slabý. Já se Šlégrem jsme pokračovali v ostrém tempu, ve sjezdech a v technice jsem mírně získával, ale Jirka to vše v pohodě docvakl. V polovině třetího kola mi Jirka odjel a stačil mi do cíle nadělit 2 minuty. Dojel  jsem celkově 33 a v kategorii M60 třetí.

Výsledky:https://www.sportchallenge.cz/cz/zernovskybajk/vysledky

 

Přespolní běh areálem zdraví Chábory
9.6. Katka

Večer před jsem se rozhodla, že nemůžu vynechat další z lokálních závodů a dobře jsem udělala, protože se mi povedlo obhájít první místo v kategorii 20-34 z loňských let (7.místo absolutně). Celkem se sešlo v této malé vesničce neuvěřitelných 130 běžců. Bylo jako vždy pěkně parno, ale ženy (a kategorie Buď fit) beží jen jeden okruh, vedoucí přes pole i asfalt, a to 3,3km, muži pak 3x tolik. My jsme si tedy v cíli vychutnávali čaj a sušenku za klávesového doprovodu a zbytek se ještě trápil na trati. Na mě je to moc krátká a rychlá distance, ale nějak jsem se s tím poprala a s výsledkem jsem spokojená. Tentokát jsme se museli obejít bez fotografické dokumentace Hany Maršíkové. Pochvalu zaslouží organizátoři za milou atmosféru a bohatý výběr darů nejen pro vítěze. Já si třeba odnesla bazének, bude se teď hodit:)

Výsledky:

http://https://www.behej.com/zavod/29610-prespolni-beh-arealem-zdravi-chabory

 

IV Pólmaraton Szlakiem Riese

2.6.Ondra

V neděli jsem se opět vrátil na svojí klasičtější distanci a pokusil se obhájit loňské vítězství z Gluszyce.

Z rekordní účasti, více než 200 běžců na startu, mezi nimiž se objevil i Pavel Brýdl, bylo zřejmé, že zadarmo to nebude. Ve velmi teplém počasí jsme s Pavlem rozběhli celkem slušné tempo a brzy se na čele osamostatnili. Při stoupání zhruba ve dvou třetinách závodu Pavel přiložil pod kotel a rozhodl o svém vítězství. Já jsem si doběhl se ztrátou 17 vteřin pro místo druhé. Se ztrátou deseti minut si pro bronz doběhl Michal Kita.

Weber Jičínská 50

25.5. Luboš,Jirka

Na 14 ročníku Weber Jičínská 50 se na dlouhé trati sešlo 254 závodníků. Po předchozích deštích bylo na trati dost bláta ale během závodu svítilo slunce. Celkově nejrychlejší byl Kaněra v čase 1:58:18. Jirka dojel celkově 70 a 21 v kat.40-49. Já jsem po boji s Voňkou obsadil 2 místo v kat. nad 60, celkově 105 v čase 2:39:04.

Odkaz na foto:https://photos.app.goo.gl/6kDtf4CHZr1jm9928

 

 

Sky Tower Run

26.5.Ondra

I když moje běžecké kroky směřují spíše k prodlužování závodních kilometrů, v neděli jsem se vydal na opačnou stranu extrému a zaběhl si svůj nejkratší závod. Vlastně ani nemám žádné údaje k uběhlé vzdálenosti, vím pouze, že to bylo 49 pater a 1142 schodů. Do Wroclawi se na Mistrovství Polska v běhu do schodů sjelo 898 běžců nejen z Polska. Startovalo se od desáté hodiny dopolední v 20. vteřinových intervalech. Na mne přišla řada po půl třetí. Takže vzhůru, po dvou schodech, patro za patrem. Hlavně raději nekoukat, kolik jich ještě zbývá. Cílem v nejvyšším patře jsem proběhl v čase 6 minut a patnáct vteřin a usadil se na průběžně druhém místě. Na něm jsem vydržel až do 17 hodiny, kdy odstartovala elita. Ale ani poté to tak rapidní propad nebyl a skončil jsem celkově jedenáctý jako nejrychlejší čtyřicátník.

 

Apache Jestřebí hory

18.5. Jiří, Luboš, Radek

Na tradičním Apache jestřebí hory jsme se sešli tři člčnové oddílu. Já a Radek jsme jeli střední distanci 67 km a Jirka jel 102 km dlouhou. Oproti loňsku byla trať vylepšená o traily na Švédském vrchu. Pro mne a pro Radka to byla závodní premiéra na nových kolech, já bez technických problemů ale Radkovi zajížděla sedlovka u jeho Mondrakeru. Nejzdatnější Jirka dal dlouhou za 5:06:47 a byl 11 v kat. 40-49, Radek byl 25 v kat. 40-49 za 3:13:32 a já jsem obsadil 3 místo v kat. 60+ za 3:16:29.

 

 

 

 

Mělčanský kros
11.5. Katka, Ondra

Jednalo se o 7.ročník běhu vedoucího přes les, pole i asfalt, kdy muži běží celkem 2 kola (cca 11,4km) a ženy jen kolo jedno. Po startu běžce čeká hned dlouhý kopec, potom seběh a pak už se trasa houpe. Je to moje srdeční záležitost, moc ráda chodím na tuto trasu trénovat, takže jsem přesně věděla, co mě kde čeká, kde se dá slevit a kde zabrat. Na startu závodu konajícího se u nás "za humny" jsem se potkala s Ondrou, který byl jasným favoritem od začátku. Závod byl dle jeho slov moc krátký (a já přidávám pro něj moc placatý :) -je zvyklý na extrémnější závody, pro nás ostatní smrtelníky to ale zadarmo nebylo. Ondra doběhl první a před cílem mu nikdo vyloženě nedýchal na záda. Já vybojovala 4.místo absolutně a 2.místo v kategorii (Z35). 

 

Author ŠELA Marathon 2019                 

 

04.05.2019 Vláďa

    

    V rámci přípravy a tréninku na plánovaný závod 1000 mil Trans Germany 2019 jsem si zajel na krátkou dovolenou za svým parťákem z mílí Karlem Smékalem do Holešova. Na sobotu jsme si naplánovali bajkový závod se startem a cílem u krásného hradu Helfštýn. Jako nově příchozí účastník závodu jsem dostal startovní číslo až na chvost startovního pole. O závodu jsem slyšel, ale vůbec jsem netušil, co mne čeká a jaká překvapení jsou na MTB PROFI 101 km dlouhé trati připravena. Závod se jel v rámci Českého poháru, tak na startu byla řada elitních bajkerů a byla vytvořena skvělá divácká kulisa. Start byl v 9.00 hodin a vydal jsem se vstříc  dobrodružství. Na rovinatém úseku se předjíždělo, později jsem pochopil proč. V okamžiku, kdy jsme se dostali na úzké trailové stezky, tak už bylo po předjíždění, ale i po závodění. Pomalým tempem jsme se jako jeden dlouhý had sunuli vpřed. Svoji dravost jsem uplatnil až na širších stezkách a cestách, kde jsem začal zdolávat své konkurenty. Terén byl po předchozím dešti bahnitý a na kořenech a kamenech dost kluzký. Celkově se mi závod velmi líbil, skvělá trať, technické pasáže, rovinaté sprinterské úseky, skvělé občerstvovačky (s pivem) a výborná divácká podpora a zabezpečení. Závod jsem chtěl zajet do 6 hodin, což se mi povedlo v čase 05:49:01. Na vítěze závodu Martina Stoška jsem měl ztrátu 01:55:04. Celkově jsem dojel  na 181 místě z 328 a ve své kategorii jsem obsadil 62 místo ze 127.

 

 

 

 

Lázeňská sedmička
4.5. Katka, Luboš, Martin

Sobotní závody se startem v areálu lázní Velichovky byly další ze seriálu zvaného Primátor CUP. Přes původní nepříznivou předpověď počasí bylo celkem příjemně a na start hlavního závodu (7km) se postavilo něco přes 200 běžců. Trať je vedena převážně lesem a je hodně houpavá, spousta kopečků a seběhů. Mně osobně se moc líbí, je pestrá a člověka donutí se hecnout a nějakého toho běžeckého kolegu nechat za sebou. Luboše limitovala záda, běžel na hranici svých současných možností, což i tak přineslo 1.místo v jeho kategorii (nad 65let) za 31:56. Martin byl o něco rychlejší než Luboš s výborným časem 31:01. Já následovala týmové kolegy a se svým časem 33:56 jsem moc spokojená, myslím, že jsem se obstojně zmáčkla. Celou organizaci závodu hodnotím na jedničku, včetně pestrého občerstvení a zázemí v budově lázní.

Odkaz na foto:https://photos.app.goo.gl/Q3t9Bdtq7FHRJvQG6

 

 

 

 

 

DP Časovka Pohoří

14.4. Luboš

Letošní Dobrušský pohár byl tradičně zahájen časovkou v Pohoří. Poměrně slušná účast 67 borců,  jen mi tu chyběl tradiční soupeř Voňka. Foukal mírný protivítr a trvalo cca 5 km mi než jsem se rozjel do optimálního tempa. Obsadil jsem nakonec ve veteránech III druhé místo za Bolehovským.

Foto: https://photos.app.goo.gl/iErJJcbbQW8wM4u5A

 

Sztafeta Górska Sólo

13.4.Ondra

V sobotu v 6:30 ráno odstartoval z Kudowy-Zdroj druhý ročník horské štafety tříčlenných družstev na 73 kilometrů. Pro jedince,kteří nevyhledávají sílu kolektivu, nebo kterým se zdál jeden úsek málo,byla i letos vypsaná kategorie sólo. Tuto možnost jsem zvolil i já. Pro ty,kteří znají Broumovské stěny není třeba líčit náročnost závodu. Pro štafety byla první předávka na 28 kilometru na Hvězdě a byl to i nejzazší bod závodu. V tomto bodě jsem byl v kategorii sólo zatím na druhém místě se ztrátou pár vteřin na později vítězného Bartosze Gorczycu. Následoval přeběh Broumovských stěn zpět a na druhou předávku za Hejšovinou,kde jsme se  dočkali i slibovaného sněhu,naštěstí jen ve formě několika vloček, i když v bludišti jsme ještě zbytky po zimně proběhnout museli. Tou dobou jsem se už propadl na místo třetí za Lotyše Arture Vadzise. Následoval okruh skalami za Karlowem,přeběh do Bludných skal a víceméně s kopce zpět do Kudowy,kam jsem doběhl v čase 7 hodin 52 minut a 28 vteřin. Třetí místo ze 137 solo závodníků jsem udržel a předběhlo mě jen 21 ze 186 štafet. Rád bych poděkoval všem kolegům běžcům,kteří mě podél trati povzbuzovali. Pomohlo to hrozně moc,díky.

 

 

 

 

 
 

Extremalna 20

30.3.Ondra

Závodní sezónu jsem stejně jako v loňském roce zahájil běžeckým závodem na zámku Ksiaz ve Walbrzychu. Trať byla z větší části nová a poněkud zkrácená,ale prudké výběhy i seběhy zůstaly.  Stejný byl i vítěz,čili prventství jsem obhájil.

 

 

Jelyman

23.2. Jirka

Tak jsem letos do třetice zkusil něco pro mně nového a vyrazil do neznáma na Jelymana. Vůbec jsem nelitoval, počasí parádní, teplota kolem - 6, sluníčko a pěkně upraveno. Vloni prý bylo - 20 a vichr!!!! Bylo to 20 km volně, jelo se mi dobře, dojel jsem 26 celk. 13 v kat. V čase 1:05:27.
Vítěz měl čas 00:55:23
To bylo asi na lyžích vše, teď už to bude snad na kolo, tak vás všechny zdravím.

 

XXX Bystrzycki bieg narciarski

17.2. Jirka

Tak jsem letos vyrazil opět k sousedům do Polska na 15 km volně. Počasí bylo povedené, hezky upraveno jen jak se startovalo kolem poledne tak největší kopec na trati byl zrovna na sluníčku takže to dost povolilo a bylo to ještě těžší. Dojel jsem 11 celkově, 8 v kat. Ze 120

 

Orlický maraton 

2.2. Jirka

Tak jsem se letos včas přihlásil na Orličák, 20 km volně. Počasí bohužel nic moc, sněhu dost ale na víkend přišla obleva a bylo to dost měkké což mi moc nevyhovovalo takže jsem se dost trápil, ale dojel jsem 47 celkově což bylo asi 20 v kat v čase 1:16:13. Startovalo nás 153

naše stránky na Facebooku

Cyklo Tony team

TOPlist